Necenzurovné obrazy z dějin Kosovo a Metohije - Zavěr |
Posledních 20 let ukázalo špinavou roli Západu (USA, NATO, prodejná Evropská unie), při zničení prosperující, multietnické Jugoslávie. Bylo to na jaře 1999 během gangsterské 78 dnů trvající agrese NATO proti „malé“ Jugoslávii, (tj. Srbsko + Černá Hora, FRJ = SRJ), bez mandátu OSN, na základě výmyslů, s rozsáhlým ničením, zabíjením, ekologickou katastrofou, při oloupení Srbska o jeho ikonu státnosti a pravoslaví, Kosovo a Metohiji (Kosmet). Byla to deprimující doba, kdy na
Západě, kterému lidé příliš věřili, dezinformovali až lhali
prezidenti, premiéři, ministři, generálové, představitelé NATO, různí politici,
značná část medií, i když
si mnoho politiků a část medií zachovali tvář, protože hájili
skutečnou demokracii, pravdu, a kritizovali nepoctivou hru současníků. Kohlovo sjednocené Německo a jeho ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher
zahájili ničení Jugoslávie. Byla to pomsta za porážky ve dvou
válkách, kterých se významně účastnili Srbové, proti Německu a původně i
proti Rakousko-Uhersku? Vrcholem
německého úspěchu bylo získání tvrdé podpory USA, hlavně prezidenta Clintona a jeho ministryně zahraničí M.
Albrightové, britského premiéra
T. Blaira a mnoha jiných ke zcela
protiprávnímu, kriminálnímu postupu nejen proti „malé“ Jugoslávii, ale i proti Srbům v Chorvatsku, Bosně
a Hercegovině (BaH), na Kosovu a
Metohiji (Kosmet). USA, Anglie,
Francie, spojenci Srbska i Jugoslávie za dvou světových válek, náhle
udělali ze Srbů ty zlé. Jejich
přáteli a chráněnci se stali ti, kteří bojovali do konce na straně nacistů a
fašistů: Chorvati z Nezávislého státu Chorvatska, část Muslimů z BaH, Albánci z Kosmetu. Papež Jan Pavel II vůbec nevyužil své morální autority
k zastavení zabíjení a kriminálního postupu Západu proti Jugoslávii
a Srbům. Politika Bushe ml. zde nebyla o nic lepší než
Clintonova.
V roce 1993 byl ilegálně utvořen v
Haagu ICTY, Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, významný instrument k prosazování USA cílů,
během občansko-etnicko-náboženské války v Jugoslávii, ve které nikdo nebyl
bez viny. ICTY byl zaměřený téměř výlučně proti Srbům a jejich zájmům. Pro jeho zcela jednostranná,
právně zcela pochybná rozhodnutí, se na Západě pro mnohé stal „klokaním
soudem“. O ICTY napsal
britský novinář John Laughland: „Je to tribunál darebáků, s předem
domluvenými postupy“ (The Times, 17.června 1999). USA i Západ
podporovaly jednoznačně, často protiprávně, cíle Chorvatů, Muslimů
z BaH, Albánců z Kosmetu. Západ
proti Srbům uměle vytvořil za
záplavy dezinformací kauzu Srebrenica (BaH), pak i kauzu Račak (Kosmet) jako rozbušku pro chystanou agresi. Teprve v roce 2008 vyšlo definitivně najevo, jaký nebývalý tlak na finskou
patoložku Helenu Ranta vyvinuli W.Walker, americký „šéf“ ověřovatelů
OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), představitel
agresivní „diplomacie dělových člunů“, i
finské ministerstvo zahraničí. Měla
ve své zprávě (ne ale podle práva)
přesvědčivěji obžalovat Srby, napsal to v její biografii Kaius
Niemi. Odpovídá to i jejímu původnímu tvrzení, že „nemůže napsat co by chtěla po pravdě.“ Jinak viz kapitolu „Podvodem utvořená kauza
Račak“ z této knihy . ICTY používá
při souzení srbských velitelů princip
„velitelské odpovědnosti“ za veškeré případné zločiny podřízených, takže je podle toho i VIP Evropské unie
Javier Solana válečný zločinec par excellence. Jako generální
tajemník, „velitel“ NATO, „zmáčknul
knoflík“ 24. března 1999, kterým NATO zahájilo zločinecký zásah, bez mandátu Rady Bezpečnosti (RB)
OSN, proti „malé“ Jugoslávii. ICTY
propustil bez trestu kosovsko-albánského zabijáka Ramushe Haradinaje. Vedoucí kosovští Albánci Agim Çeku a Hashim Thaci nebyli od ICTY
dokonce ani obžalováni. Velitel 28. muslimské divize ze Srebrenici
a prokázaný zabiják Nasir Orić
byl uvězněn jen na dva roky
(!), ale byl za další zločineckou činnost po dvou letech zatčen znovu. Generál Rasim Delić, velitel bosensko-muslimské armády,
obžalovaný za četné válečné zločiny proti Srbům i Chorvatům,
byl koncem léta 2008 odsouzen jen na
tři roky – prý pro nedostatek dalších důkazů. A při tom byl i velitelem jemu tak milých „svatých válečníků“ (mudžaheddínů), kteří
za zvláštních obřadů stínali své
srbské (na začátku i chorvatské)
zajatce (např. na vrchu Berber u Konjice). Západ (ICTY) opomenul odsoudit v květnu a srpnu
1995 největší etnickou čistku v Evropě od konce
války v 1945, která vyhnala
na 250 000 Srbů v rámci operací „Blesk“ a „Bouře“ z jejich pradávných sídlišť v Krajině
v Chorvatsku, za rozsáhlého ničení,
loupení a zabíjení. Akci provedla Německem i od USA ilegálně vyzbrojená
chorvatsko-muslimská armáda. Plánovali ji američtí penzionovaní
generálové, se svolením prezidenta Clintona. Zatím kvůli tomu nikoho
neodsoudili. Odsoudili ale předáka Krajinských Srbů M. Martiće.
Když srbská armáda a policie po 10. červnu
1999 opustily Kosmet, po dohodě v Kačaniku, vynucené 78 dny
zničujícího bombardování, rezoluce RB
OSN 1244 uváděla, že Kosovo a
Metohije jsou nadále součástí Jugoslávie, Srbska. Kosmet okupovalo NATO (KFOR), které
mělo také chránit nealbánce před UÇK (Osvobozenecké vojsko Kosova), ale málo
chránilo. Došlo k rozsáhlému
vraždění Srbů, Romů, Srbsku loajálních Albánců (pokud včas neutekli do
Srbska), spolu s únosy,
znásilňováním, ničením a
vypuzováním z domovů.
Za dva roky bylo vyloupeno, pobořeno a vypáleno na 100
starobylých srbských klášterů a
chrámů, kolem 40 000 domů, aby se uprchlíci neměli kam vrátit. Z Kosmetu uprchlo, teror UÇK vyhnal, na
250 000 Srbů (z kterých se nikdo nevrací), Romů, malou kolonii Chorvatů, poslední
zbytky Židů. Během 2 let bylo povražděno
kolem 3 000 Srbů. Za pár týdnů po příchodu KFOR „zmizelo“ 562
Srbů a Romů od 2 do 87 let
(existuje seznam). Jejich těla nebyla nalezena. Možná tito nezvěstní patří k těm, o kterých psala
bývalá prokurátorka ICTY Carla del
Ponte v knize „Lov; Já a váleční zločinci“ (2008), že je UÇK odvléklo do Albánie (1999), zavraždilo,
některé jejich orgány prodalo pro
transplantace. Podle švýcarského deníku Tagesanzeiger (26. září 2008), vydělal na tom „premiér“ Kosova H. Thaci 4 milióny
německých marek. V říjnu 2008 Srbsko marně žádalo
Albánii o intenzivní vyšetření.
Svět jen málo reagoval na „kosovskou
křišťálovou noc“ 17. - 19.března 2004. Za přítomnosti 17 000
vojáků KFOR a 4 000 policistů UNMIKu na Kosmetu tu Albánci zavraždili 19 Srbů a Romů, přes 300 poranili, 4 000 vyhnali
z domovů, kterých přes 1 000 vyloupili, pobořili. Znesvětili až zničili dalších skoro 50 srbských
chrámů a klášterů, za zbabělé
nečinnosti německých a francouzských jednotek KFOR v Prizrenu, u kláštera Devič. Američtí okupanti ve své obrovské
základně „Bondsteel“ (byla zřejmě jejich cílem na Kosmetu), nehnuli prstem, aby někomu pomohli před
běsnící chátrou. Bylo
zraněno 35 švédských, českých, slovenských a finských vojáků KFOR, kteří
ubránili srbsko-romskou enklávu kolem starobylého kláštera Gračanici před
divokými útoky kosovských Albánců.
Česká republika sice nebyla mezi
prvními, kdo uznal samoprohlášenou
suverenitu Kosova (17. února
2008), přece jen to udělala 21.května 2008, proti vůli veliké většiny obyvatel. Porušila tím
nejen Rezoluci RB OSN 1244, že Kosovo je součástí Srbska, ale i dávné bratrské vztahy Čechů a Srbů. Hlavním viníkem byl ministr zahraničí K. Schwarzenberg, v něm jako by ožil mrtvý upír
rakousko-uherské nepřátelské konfrontace proti Srbsku. Ministři Schwarzenberg i Vondra se stali
hanbou české diplomacie. Prezident Klaus byl tvrdě proti uznání Kosova.
Západ použil proti Srbsku další
špinavou hru, s hlavním aktérem bývalým finským prezidentem Martti Ahtisaarim, který měl být
prostředníkem mezi Srbskem a Albánci z Kosmetu. Jeho postoj byl jednoznačně proalbánský
. Dokonce se vyjádřil, že „dobře tak Srbům“ za jejich strádání. Pak se omluvil,
že to tak nemyslel.Zprávy německé
zpravodajské služby
Bundesnachrichtendienst (BND) prý uváděly možnost, že Ahtisaariho výrazně finančně zainteresovala albánská mafie. Opakovaně telefonoval s Bexhetem
Pacollim, albánským multimilionářem, žijícím ve Švýcarsku. Prý dostal za svou
„pomoc“ kosovským Albáncům pro získání nezávislosti na 40 miliónů eur (viz např. „Skandalózní Nobelova cena“ v pařížských Balkans-Infos čís. 137, listopad
2008). Původní článek vyšel 21.června 2008 v časopise Focus (Banja Luka) „Albánská mafie si koupila Ahtisaariho.“
Skutečně je divné, že dřívější obhájce, jako
prezident Finska, zájmů padlých finských SS manů (zajištění hřbitovů ?) Ahtisaari dostal Nobelovu cenu za
mír.
Mají ještě Srbové, Romové, Goranci, a tajně Srbsku loajální Albánci,
z Kosmetu, naději na lepší zítřek? Kdo
Srbům, nealbáncům (např. Romům)
a pravoslavné církvi vrátí uloupený majetek, uloupenou půdu, byty (Západ přece dbá, jedná-li se o
majetek)? Musí vydržet nynější zlá bezpráví, musí ale setrvat v zemi svých předků, mít více dětí. Současně
jim musí všemožně pomáhat jejich
mateřská zem, Srbsko, morálně i materiálně za stálého informování
USA i Evropské unie o zločinech a veřejné loupeži, kterou utrpěli Srbové a ti ostatní od chráněnců USA a EU, kosovských Albánců.
Budou muset najít (měli už dávno) schopnou PR agenturu k propagaci
svých zájmů. Dále to jsou návštěvy, dodávky knih, učebních pomůcek, zlepšení
zdravotnictví, penze ze Srbska, přirovnání k zoufalé situaci Čechů, vyhnaných
nacisty ze Sudet v létech 1938-1939, která zprvu vypadala beznadějně. Musí
se soustavně vytvářet příznivé veřejné mínění v zahraničí, poukazovat na kriminalitu nynějšího vedení
Kosova, na jeho nesoběstačnost jako státu (pašování drog by nemělo být základem ekonomie), snažit
se vylepšit poměry mezi etniky
Kosmetu, poukázat jak se Albáncům slušně žije v užším Srbsku a že
byly v dějinách i nejedny přátelské vztahy Srbů a Albánců a že i dnes mnoho Albánců polotajně (ve
strachu před militantními Albánci) udržuje
slušné styky se Srby na Kosmetu.
Dále by se mělo trvale pranýřovat
sobecké vměšování velmocí do Balkánu
a vyzdvihovat heslo srbského politika Iliji Garašanina (1812-1874) BALKÁN BALKÁNSKÝM NÁRODŮM. Je nutno věřit a snažit se, aby srbská provincie Kosovo a Metohije nebyla pro Srbsko navždy ztracena.
Její návrat do Srbska, v přijatelné formě pro všechny, by měl být cílem
politiky Srbska, spolu se sjednocením Srbů z Bosny a Hercegoviny a Černé
Hory v jednom státě, v Srbsku. |